Historie
Historie domu
Sídlo komunity Villa Vallila má velice silného genia loci. Jedná se o velikou secesní vilu švýcarského stylu, kterou si zde v roce 1902 nechala postavit rakouská nižší šlechtična Adelyde Heintchelová, která byla majitelkou kávových plantáží v Peru a Kolumbii a do zdejšího kraje jezdívala na návštěvy za svou sestřenicí provdanou na nedaleké mitrovické panství.
Po první světové válce prodala Adelyde tento dům místnímu podnikateli v pohostinství Janu Hájkovi, který měl v plánu v hlubokých sklepích domu zřídit prostory pro výrobu a uskladnění ledu. I ten však objekt v roce 1933 prodal důlnímu inženýru Štěpánu Tvardkovi, který dům a zahradu využíval jako letní sídlo. Po roce 1945 nechal Tvardek v předtuše nadcházejících událostí přepsat dům na svou dceru Růženu a jejího muže Olliho Juhani Vallilu, jež byl finským diplomatem a celý objekt byl tak uchráněn diplomatickou imunitou před hrozícím zestátněním. Tvardkovi však v roce 1948 emigrovali a manželé Vallilovi je následovali o několik let později, kdy byl O.J. Vallila přeložen do diplomatických služeb v USA. Správcovství domu vykonávala od tohoto odjezdu rodina Otradovcova, která zde až do roku 1982 žila. Od tohoto roku byl pak objekt opuštěný a chátral.
V roce 1996 koupilo dům od Růženy Vallily, žijící toho času stále v USA, občanské sdružení Villa Vallila v čele s manželi Evou a Miroslavem Klípovími a po rozsáhlé rekonstrukci domu zde založili komunitu Villa Vallila.
Reliéfy Františka Bílka
Venkovní stěny Villy Vallily zdobí dva reliéfy, které nechala v roce 1902 Adelayde Heintchelová zhotovit významným českým sochařem Františkem Bílkem pocházejícím z nedalekého Chýnova.
Reliéfy s názvem „Jak čas utíká“ a „Jak čas nám vrývá vrásky“ pojednávají o životě, jeho běhu, pomíjivosti i cestě člověka životem.
Kronika událostí a mezníků
Léta běží a píší kroniku nejen našich životů, ale i komunity L´Arche Villa Vallila. Podívejme se spolu nejen na důležité mezníky komunity, ale i na drobné střípky každodenního života v kronice.
